laskavě o tvrdým pracovním životě..
z krásnýho snu ho probudila uklízečka. "doprdele, proč chodíte tak brzo," neřekl jí. bylo půl jedenáctý. dal si vyprošťováka a dva jogurty s džusem. utíkej, foreste, utíkej!
...
vylezlo slunko. na uklizení břuchu si uvařil maminčin bylinkovej čaj. už dochází. přemýšlel, proč má tak dobrou náladu a vzpomněl si na ten sen. kdyby věděla, že byla v noci střízlivá a k tomu nahá, asi by ji to dost sralo..
prohlídl net, co novýho, a vyrazil si do města za adammem. pivko dvě, oslavit že adamm odevzdal diplomku. napsal haňičce do prahy a hance ze štrasburku (hana z olomouce se neozývá), a potkal haňuli:
on (nezměrný údiv) ty jako pracuješ?
ona (zahanbeně klopí oči k zemi) no, jo.. (pauza) trošku..
on (vyděšeně, protože se ho to týká) a na cos proboha studovala?
ona (mlčí)
důchodci (pění)
on a ona (arogantně vystupují, holomci) (on pak míří na bláhovku, ona domů za chorchem)
s adammem a davem na bláhovce prodiskutovali aféry, týkající se elitních restaurací hlavně v praze, a pak nejlepší brněnské kavárny. utkvěly mu příliš tučné bůčkové kostky v pivním těstíčku v moravské chalupě.
v knihovně pak potkal játrodémona ryzlu a hlavodémona vojtilu. s prvním si hned domluvil pitku, s druhým zašel na kafe zpochybňovat filozofii. došla mu smska, od nějaké neznámé hany, že když má to auto, jestli ji může svézt..
konečně dorazil k rodičům. dal si nachystanej řízek se salátem a koukal na nějakou bitvu na diskavery. usnul na pohovce vedle psa.
kolem sedmý došel domů, vyčistil si zuby a napsal něco na blog. přečetl si mejl: v německu spočítali že ian botchek z mnichova (jeho pseudonym) se dožije 51 let, pokud bude dál žít tímhle způsobem. dost ho to vyděsilo a šel do sebe.
a do čtyř do rána se učil..
...
z německa mu došel další mejl, podle kterýho by se mohl dožít třeba i 55 let, kdyby si zajel do jejich lázní.
...
vylezlo slunko. na uklizení břuchu si uvařil maminčin bylinkovej čaj. už dochází. přemýšlel, proč má tak dobrou náladu a vzpomněl si na ten sen. kdyby věděla, že byla v noci střízlivá a k tomu nahá, asi by ji to dost sralo..
prohlídl net, co novýho, a vyrazil si do města za adammem. pivko dvě, oslavit že adamm odevzdal diplomku. napsal haňičce do prahy a hance ze štrasburku (hana z olomouce se neozývá), a potkal haňuli:
on (nezměrný údiv) ty jako pracuješ?
ona (zahanbeně klopí oči k zemi) no, jo.. (pauza) trošku..
on (vyděšeně, protože se ho to týká) a na cos proboha studovala?
ona (mlčí)
důchodci (pění)
on a ona (arogantně vystupují, holomci) (on pak míří na bláhovku, ona domů za chorchem)
s adammem a davem na bláhovce prodiskutovali aféry, týkající se elitních restaurací hlavně v praze, a pak nejlepší brněnské kavárny. utkvěly mu příliš tučné bůčkové kostky v pivním těstíčku v moravské chalupě.
v knihovně pak potkal játrodémona ryzlu a hlavodémona vojtilu. s prvním si hned domluvil pitku, s druhým zašel na kafe zpochybňovat filozofii. došla mu smska, od nějaké neznámé hany, že když má to auto, jestli ji může svézt..
konečně dorazil k rodičům. dal si nachystanej řízek se salátem a koukal na nějakou bitvu na diskavery. usnul na pohovce vedle psa.
kolem sedmý došel domů, vyčistil si zuby a napsal něco na blog. přečetl si mejl: v německu spočítali že ian botchek z mnichova (jeho pseudonym) se dožije 51 let, pokud bude dál žít tímhle způsobem. dost ho to vyděsilo a šel do sebe.
a do čtyř do rána se učil..
...
z německa mu došel další mejl, podle kterýho by se mohl dožít třeba i 55 let, kdyby si zajel do jejich lázní.


