jak sme s fišem a filipem balili holky

"copak se ti stalo, kreténe?"

ani nevim, ale asi jsem vypil něco špatnýho. občas se to stane každýmu, přece.

---

byly moc krásný, voněly, kouřily drahý cigarety, a byla jich spousta.. erasmus party. taková ta, kde moc nefrčí zdovolením a děkuji a takový to divadýlko, každej si spíš hraje na hrdinu, kterýho nic z tohodle světa nesere. podhoubí pro parodii, zvlášť když už člověk dojde trochu nalitej.

měli sme plán: přijdem k někomu hodně drsnýmu a filip řekne "copak se ti stalo, kreténe?", já "a kdes nechal své skvělé protisluncové brýle?" a fiš co rozumí pivu "a nějaký pohyby.. nešlo by to?" dva filmy a spousta legrace.

no nic, nejsme blbí, budem držet hubu a koukat po holkách. možná si koupíme lístek do strip baru dole.

(nahlídli sme tam.)

(objevil se vyhazovač. tý voe, to je korba, a ženský oblečený.. "copak se ti stalo, kreténe?" jistě, my jenom chtěli vědět.. vlastně vidět.. promiňte..)

(zpět mezi první a druhou stage. to je muzika, panečku.. zlatej kája vs. NĚCO)

jak se na první pohled pozná holka se smyslem pro recesi? chce mě.

vtípek, jenom vtípek, rozumíte?

"tyhle ženský pro tebe nejsou, chlebe."

chlebe..

ok, něčím to zajím.

všechny mají hodně namalovaný oči a pravidelný zuby. a jedna neuvěřitelně krásně tančí, jenom se dívám a kde se to v člověku všechno bere?

na plátně, aby pobavili ty co se nekoukají po ženských, jen počkej zajíci. díl s parním válcem.

proč kua my originální, co posouváme druh dál, to máme tak těžký? a proč namistrovaní blbečci.. oj, sorry.. dělám si srandu, ne, vážně.. no tak..

chcete důkaz? dobře, tohle všechno mě včera napadlo:
co všechno má člověk v očích?
jaký je ideální množství fantazie?
došly ručníky, well, I DONT GIVE A FUCK!
ok, pankáči by měli mít číra, aby se to poznalo na první pohled.
jak moc se musí člověk nalít aby byl nalitej?

přijde vám to málo?

sem k vám upřímnej.

no je krásná, jasně že je, a kouří drahý cigarety, ale proč bych měl proboha chtít její číslo?

---

sem sám na petrově kua jak dlouho já tu nebyl, a sám nikdy. trochu klid, ale uklízecí vozy a ve 4 ráno začnou křičet ptáci. třičtvrtě a už řvou. na čtvrtou kolej přijede vlak.

teď?

zastávka provazníkova.

bylo poledne, seděl sem na zastávce a opaloval se.

"zdovolením," přibelhal se nějakej dědula, a i když byla půlka lavičky volná, skoro to zakřičel.

posunul sem se a dál slastně usínal.

"to je dneska hrozný horko," probudil mě dědek. skoro křičel. chtěl si povídat.

byl tak starej, že mu na uchu visel motýl. hnusnej a asi taky starej. celou dobu sem přemýšlel, jestli je ten motýl mrtvej a jak už dlouho.

"teď po ránu to přece není tak hrozný, to až později," snažil sem se najít kompromis, abych neurazil dědu ani krásný počasí. před chvílí sem vstával, tak mi nedošlo, kolik vlastně je.

"bydlím tady vedle, babičkova 23," řekl.

"aha."

"a pořád mi tam chodí, ale nemůžu ho nikdy chytit, a nikdo mi to nevěří, ani syn, ani ona. pořád tam chodí a bere si peníze. teď jsem položil novou gumu na to starý lino, aby jako to, a ráno tam nebyla."

"aha."

(motýl odletěl. ulevilo se mi. nebyl mrtvej.)

"jsem už šest let vdovec."

"myslíte zloděje, asi?"

(začínalo mi být dost vedro, s tím měl pravdu)

"co?"

"chodí vám tam zloděj?"

"ne, nechodí."

"aha."

(ticho.)

(naštěstí mi už jel trolejbus.)

jaxem viděl živýho starostu

kap kap, kape kafe. třeba mi taky něco kápne.

káplo.

---

včera byl pátek třináctýho, jaxem dnes zjistil z martininina blogu, a nic se mi nestalo, naopak, blbě je mi dneska.

---

je to po čertech podařenej tejden, ve středu jsme (úspěšně) pustili klip a teď navíc tohle!

---

píšu článek o závodech koloběžek, stříhám prezentaci jurkovičovy vily pro moravskou galerii a ve škole nestíhám psát o rumunských a bulharských nacionalistech. baví mě to.

---

jsem racionálně založenej. levá hemisféra je analytická, a já mám v levým uchu dlouhodobě víc špíny než v pravým.

---

shořel mi počítač, tak teď víc chodím mezi lidi. zajímavý.

---

viděl sem bortela.

---

" z některých blogů se dozvíte naprosté banality typu 'jak sem šel ráno pro rohlík a večer si dal pivo' "

kopytem sem, kopytem tam

ráno
"láska má, to je svatební dar lesních skřítků," říká vašek neckář zpívaje, david vávra kráčeje a já, stoje v předsíni a vylitě zíraje na lásku mou. nahat, penis ze sna ještě ztopořen.

---

poledne
vstal jsem, došel na balkón, pověsil prádlo, pálilo slunko, otočil jsem se a chtěl zhasnout. nenašel jsem vypínač, slunko mohlo klidně svítit dál. zalezl jsem zpátky do svýho pokoje se zataženýma roletama.

---

večer
nemít prachy vadí.

---

noc
skončil další fet. "jedno pivo, dvakrát." řekla, a byla blond. nebyl to moc povedenej večírek, a k dokreslení atmosféry tam kapalo ze stropu.

návod.

v prváku na žurně nám pí. uč. salaquardová vysvětlovala, že když chceme psát, musíme si najít tu správnou polohu: místo, čas, náladu, stav. inspiraci.

trvalo mi to dlouho, ale konečně jsem ji našel. kdo chcete psát hodně bezprostředně, zkuste něco takovýho:

večer do sebe narvete čínskou polívku, nejlíp yumyum s příchutí pekinské kačeny. na nadrcený nudle nasypete obsah obou sáčků s kořením a samozřejmě tam vrazíte i ten s bílým průmyslovým tukem. připravte si bochník chleba a pusťte hudbu, oboje raději tvrdší.

po několika žlicích vás připraví o chuťový buňky, pak i o všechny ostatní. přestane vás zajímat okolí. je to na dobré cestě, inspirace musí přijít zevnitř.

celou večeři zapijete domácím šípkovým vínem, nejlíp od tatíka filipa malíka. chutná trochu jako portský. trochu. je v něm ale dost metanolu, na rozdíl od portskýho. zkuste ho dát co nejvíc.

v noci nechte okno zavřený, dokud to ještě půjde vydržet. až začne vzduch lámat světlo, podobně jak v létě nad žhavou silnicí, můžete okno otevřít a jít spat.

nakrmte činčilu.

zkuste vstát a popište první co uvidíte před sebou nebo o čem se vám zdálo. trošku to splývá. pozor, nesmíte (!) si vyčistit zuby a vymočit se dřív než to všechno dopíšete. to je důležitý.

akorát se pak nesmíte leknout těch divnejch fleků na prstech, opuchlýho xichtu, roztrhanýho spodního prádla a ohořelejch zdí..