what a wonderful world..

je noc, hřeje topení, dnes konečně opravili kotel. hraje Louis Armstrong. před chvílí jsem vylezl ze sauny, je mi krásně, jsem nový člověk. činčila se snaží schovat do obalu od oplatku a musím se tomu smát. může být člověku líp?

v pátek jsem byl na policajtech, vysvětlovat, proč jsem založil skládku před svým domem. jeden pán z našeho domu (jméno mi říct nesmí) jim to pověděl. shodli jsme se na tom, že je to nesmysl, jen jsem tam nechával pohovku pro cikány, pochopili to. ale aby bylo vyhlášce učiněno zadost, vyplázl jsem dvě kila. chápu. pořádek musí bejt.

o posteli

koupil jsem si dnes postel. už jenom postavit dům, zasadit strom, vychovat syna. s postelí to půjde snáz.

o věštění z čísel

zaplatil jsem dnes všechny svoje dluhy kromě těch, co mám v bance, celý den jsem seděl doma, hrál si na komplu a pral.

odpoledne jsem šel za sousedkou pro vrtačku. kromě ní jsem dostal přednášku, co mě v životě čeká, co mě potkalo, jaký jsem, atd., na základě svého data narození, 7. 10. 1981.

samozřejmě na takové předpovědi nevěřím. jenže dnes jsem narazil. povídala mi o mně neskutečně přesně. a nejenom ty příjemné věci, kterým člověk rád uvěří a dobře se poslouchají, ale i ty špatné. popsala mi moje chyby líp než leckdo, kdo mě zná. až mi z toho běhal mráz po zádech..

prý budu šťastný, až se mi líp poskládají všechny ty čísla. tahle konstelace má nastat v 55 letech. možná do té doby splatím i dluhy v bance.

přijďte se pak podívat na blog (rok 2036), ať víte, jestli se sudba naplnila. na tuhle adresu.

welcome on board

poprvé v životě mám pocit, že si ten život trošku dávám. "to je těma prachama," vysvětlil mi to Jiří. asi má pravdu. s penězma je člověk klidnější. spokojenější. málo času je přijatelná oběť.

dneska jsem se oblíkl (víceméně úmyslně) jako námořník. bílý kalhoty a pruhovaný hop triko. měl jsem z toho příjemnej pocit. jako bych šel do města na maškarní, už jenom čepička s mašlou mi chyběla.

odpoledne jsme si povídali se šéfovou v Moravii o tom, co se mnou bude dál. byl jsem upřímný. prozradil jsem jí, že v životě dost plavu. usmála se, a já taky: svému pruhovanému kostýmu. prý si mám dávat pozor na bouřku. ajaj.

stejně si myslím, že je vždycky dobré být upřímný. Iva, to je ta šéfová, si to nemyslí.

vítejte na palubě.

o Nohavicově koncertu

20:19, sedím v práci. ve scale má dneska koncert Nohavica. neskutečně monotónní práce, ale příjemně klidná. ctrl c ctrl v, pohladit myš, usmát se na obrazovku, neusnout. pustil jsem si Nohavicu do sluchátek. aby mi nebylo líto, že nejsem na koncertě, ale v kanclu. změna atmosféry. plus kaktusovej čaj. krása.

od té doby, co pracuju, si užívám malých věcí. hodně. když budu ještě víc pracovat, budu si jich ještě víc užívat?

začínám i s blogem. o čem bude? uvidíme ;)