ladovský obraz, bez sněhu.

mrzne, na dědinu pomalu padá tma. skoro sněží.

pěšinkou pod švestkama se vyšplhat na kopec, zůstala tady ještě trocha světla. voní kouř ze dřeva a z uhlí, chybí už jen sníh.

na kopci židovskej hřbitov. bílý a černý náhrobky hluboko v zemi, ve zmrzlé hlíně, šlapem po nich. jeden náhrobek stojí čelem k ostatním, předcvičuje, předvádí, jak donekonečna stát, a vlny hlíny děsivě rychle stoupají. ledovej vítr, občas vločka, občas tma, z dědiny dole čouhá komín staré továrny, pak spadne, je noc. bije zvon. čtvrt, půl, třičtvrtě, celá na pět. zvuky dědiny, vůně dědiny, mrtví židi dědiny. půda dědiny.

břečťan na svahu vypadá jako vypálená země, pořád ten ledovej větr, a nemůžeš se pohnout, právě teď jseš žid, joachim morgenstern (*1889 †1941, endlich liegt in ruhe), a taky lisa morgenstern (*1928 †1941, starbte vor langeweile*). a na zídce vedle leží pět šnečích ulit, vyprázdněných tím ledovým větrem, usušení šneci až kdesi v posledním záhybu uvnitř domečků.

krajní ulita není prázdná. je v ní vysušená malá ulita.

bije zvon, asi za židošneky.

fouká mráz.

je čas na teplo kafe krb klobouk, nohy nahoru a lžičku do pěny, tohle je zase kouzelnej dům, železní čerti a dřevění skřeti a namalovaný potvory. a kouzelná malinká slečna, dost možná vaše sestra, kterou jste ještě nikdy neviděli: světlý vlasy po ramena, roztomilý prsa a modrý oči. našlapuje tak akorát, tichounce a odvážně. a usmívá se jakoby všechno věděla, ale vůbec na tom nezáleželo, na nějakých šnecích, jde jen o to kafe, co ti nesu, o tebe, a o mě.

Pohádka pro rodiče

print (

Únava, pivo (tradiční, řízné, jemně hořké chuti), Mr. Blue Sky, v duši se to všechno zamíchá, protřepe, a vznikne nálada (tradiční, jemně hořké chuti).

Naštěstí brzy přijde Mr. Night, milí rodiče, a z nálady pod tlakem vznikne další den, milí rodiče. Vaše děti budou jako vždycky růžový, tančit, zpívat, brát růžový drogy a pít. Co taky jinýho, milí rodiče. Pracovat není cool (ale ani hot). Převlečeme se za včelku Máju a budem zpívat německy. Já budu za Retrovilíka. To je cool!

Mamkó, kua, je mi sedmadvacet!

Do téhle masky se nevejdu!

Mr. Blue Sky, Mr. Night, Mr. Blue Sky, Mr. Night, Mr. Blue Sky, Mr. Night Life. Ranní jazz na nalezenej špinavej saxofon tomu dá šťávu, aby to jako nebylo jenom to blbý popíjení. Občas se musí do rána, víme?

A pod lampou se potácí ožralej Retrovilík s ožralou Retromájou. Mr. Blue Sky, Mr. Night, a celý zase. Malinko krize. Začalo to a Americe a teď je to tady. Děravý blanitý křídla. Děravý kostýmy.

Honzo, je mi 52, jsem nemocná a utahaná, a vůbec.

Mami, já chci žít, chci být cool, chci Retrokostým!

Ba ba ba ba ba ba ba ba ba
Ba ba ba ba ba ba ba ba ba ba ba.

) into soul

sunday bloody sunday

uprostřed postele mi leží černá kočka, už se tam nevejdu, tak piju ruský víno, žeru čipsy a píšu o politice.

ruský víno, čipsy a psaní o politice. miluju to, parádní noc.

ruský víno došlo.

napoleon, čipsy a psaní o politice. diplomka, soudruzi. obama, habermas a mcluhan. američan, němec a skot. zase vy tři?

napoleon došel. nemyslete si, napsal jsem zatím odstavec diplomky a byl navíc skoro prázdnej:

Téma Web 2.0 je v politologii něčím zcela novým. Jako takové se těší velkému zájmu, neexistuje ovšem konsenzus ohledně přístupu k výzkumu. Opěrný bod podobný tomu, který získala politologie formulací Duvergerových zákonů, zatím bádání kolem Politiky 2.0¹ nemá. Zatím dochází spíš k formulování jednorázových zobecnění na základě konkrétních případových studií.² To samozřejmě neznamená, že by se tato disciplína vznášela ve vakuu. Odkazuje se jak na významné politické filozofy, tak na guru mediální komunikace. K nejcitovanějším autorům a tématům patří Jürgen Habermas (teorie deliberace), Marshall McLuhan (virtuální vesnice), někdo s 1to1 až many2many, ten a ten a ten, šak uvidíme.

1K množství fenoménů, které se přihlašují k Webu 2.0 prostřednictvím značky 2.0, připojili někteří teoretici i sféru politiky. Označením Politika 2.0 se tedy myslí služby Webu 2.0, využívané v politice. Podobnou konstrukcí je i termín Demokracie 2.0.

2Chaotické bádání může být zčásti také důsledkem povahy předmětu výzkumu a samotných výzkumníků: decentralizovaných sociálních sítí uvnitř jediné decentralizované Sítě.

dobrou noc, strýčku obamo.
dobrou noc, kluci. tak, a není o čem psát.

becherovka. parádní noc.

Sto roků rachoty

Plukovník Cochabamba na internetu není.

Ani bolivijská ústava, ani návod na kechupones, ani moje klíče od auta. Je tam spousta bordýlků. Zasvinili jsme si planetu, pak vesmír, teď kyberprostor. Píšu o tom. Přemýšlím o tom. Egogoogluju, tedy jsem: Bakalář, Photograph, Olympionik duševních sportů, Člen Mitsubishi Clubu, Na Facebooku, LinkedIn, Několikrát redaktor, Žák šesté třídy za Kometu Brno, Předseda, Ředitel a Zastupitel.

Proto pořád makám a nic nestíhám.

Bylo by fajn mít verandu, houpací křeslo, deku přes nohy, číst si noviny, slunko a prach, celej den a maňana, hacienda někde pod horama v Jižní Americe. Než tě odprásknou. A arrrríbá, Gonzáles.

Tohle je oficiální stížnost na internet.

mám tě rád, maruško

vyprošťovací nanukáč, prázdná flaša od portskýho, a kdeže jste všichni byli, když mně bylo dobře? dítě, dítě..

zvlášť ty, kime čongu ile! (nanukáč způsobuje záchvat kašle) všichni jsme tě čekali, i slzy byly, napsals že přijdeš. bratře v nouzi. bratranče v blahobytu. politický idealisto. zenová nulo. kde jsi?

a co ty, soudružko v extázi! kde jsi byla, když mé nepevné vlhké ruce diktovaly rytmus večírku? proč jsi nepřišla a nepolíbila mě, jako múza, jako matka, jako má malarická teta? jako ranní bouře?

a vůbec vy všichni, co dřepíte u pramene, kde jste stáli, když jsem bořil normy? jako jeseter tančil na hiphop, debatoval s krásnýma ženskýma a líbal se s nehezkýma chlapama, rabotat něchadil?

asi vám bylo dobře jinde, vím.

budeme muset vymalovat

"jeď na výlet někam za město. užij si čerstvý vzduch až tě začne bolet hlava.."

hlava mě bolí už od rána, lásko, je mi blbě, netopí kotel, nepere pračka, chytil jsem rýmu, bolí mě v krku a několik zubů. odřel jsem si včera někde oba lokty a zlomil sanici, chce se mi spát a je mi zima.

kočka začíná s chápavým úsměvem zapalovat byt, pomáhám jí, spokojeně zapaluju svíčku s hořkou příchutí a tou zapaluju záclony, je nám teplo.. kočko blbá, a kde budem spát zítra?

---

"nemám brýle, vidím jen šedou skvrnu, jdu spát, svět neexistuje."

ta šedá skvrna je svět, lásko, ale nebuď smutná, nám je tu dobře, kočce i mně. kroupa mi sedí na rameni a smějeme se spolu, má zvláštní smysl pro humor. ona pouští akurat a já carlu bruni, ona pije víno a já slivovici. ta jí nevoní. kotel i pračka už topí. záclony jsme uhasili. měj se.

andělé a my hříšní

hřích poživačnosti - paní maruška - hřích alkoholismu - pan antonín
slečna anna - hřích nerozhodnosti - pan oldřich a paní božena - hřích drzosti
hřích smíchu - slečna pavla - hřích lži - pan martin
pan boleslav - hřích nevkusu - pan tomáš - hřích nadřazenosti

pf '08

priecígus ziemassvétkus

probouzím se pětadvacátýho odpoledne, v džínách, kabátu a neznámé santaklauzovské čepici s nápisem coca-cola, natažený napříč na své posteli. tradiční půlnoční na traubce.

o půlnoci hráli trabandi, "s přimrzlým úsměvem šťastný a veselý," taky tak, děcka, a panáčka, "ale jenom malýho", no jasně. včerejší půlnoční mše na traubce se vydařila, já kázal.

bohoslužba se ovšem malounko zvrhla, kázal jsem víno a pil absinth. jezulontko mě potrestalo příšernou božohodovou kocovinou.

teď si tady kolem hraje kotě, je nevybitý, "svátky klidu a míru ty blbé!" křičím zpod peřiny, mám strach vysunout nohu, urvalo by mi ji. taky by občas mohlo mít kocovinu, aby mě pochopilo. "mňáááu!" "krávó!"

blogy zabíjí hospodskou kulturu, říkal někdo včera na trau. blbost, hospody zabíjí můj blog.

"mňáááu, přestaň s tim, jdi už někam!"

pf 2008.

ples fss: cartoon is not dead

kdyby si všechny hany a hany stouply do řady, vytvořily by řetěz, který by 8x obepnul bar na flédě. chvílema to i vypadalo, že se tak stane. kdyby se - naopak - všechny krvinky zmenšily na mikroskopické rozměry, krvince šimpimu by pořád čouhala pleš a dredy.

já byl za obelixe, původně jsem chtěl za vílu amálku, ale nepadly mi šaty. idefix chtěl jít taky, ten zas neměl kostým. každopádně v devět jsem na flédu dorazil už naprosto oproštěný od myšlenek na práci a sám a jako správný gal hned nastoupil na bar. pivo a půlku kňoura, nic jsem nemusel hrát. okukoval jsem přítomné hany a hany, malé čarodějnice, houby a jiné veselé kostýmky, sám šťastně okukován..

po krátké chvíli došel nemálo podroušený asterix s obrovským knírem, tedy prvák vítek. po krátkém a úderném seznámení jsme popili tequily, na chvíli vystavili naše těla objektivům dotěrných paparazzi (můžete mi posílat fotky, co najdete na netu) a vyrazili hledat zeleného raoula.

ten nedošel, takže nejkrásnější byl nakonec motýl emanuel, a taky to vyhrál. zepředu motýl, zezadu na křídlech hambatý obrázky. prý pro děti a pro dospělý..

dál už nevím. pak najednou bylo pět ráno a vyhazovač se zlomyslně chechtal mým špinavým galským gatím.

--

fotky od martiny
fotky od někoho
fotky od někoho
fotky od někoho
fotky od romana -- doporučuju, najdete tam konečně moje obelixí gatě a též lehkou erotiku, se kterou ovšem nemám společného nic

s příchutí pekinské kachny

město, které musím, dnes ráno strašně smrdělo: jak čínská polívka ze sáčku. měl jsem hlad, ale z toho smradu mi bylo zle. ne jedna ulice nebo čtvrť, smrdělo takhle celý město.

pak to přešlo a byla lezavá mlha, dostala se za límce všech mých kabátů, v autě nebylo vidět přes žádný sklo, a všechny piva chutnaly stejně.

miluju skácela, a bukowskiho, a saroyana, a milión lidí, a nejvíc sebe.

je večer a už to tady zase smrdí.

--- (ps)

v posledních týdnech jsem se ocitl v takovým víru reality (většinou rychlé, příjemné a smyslné), že jsem neměl čas ani chuť vymýšlet tyhle virtuální světy. tak pokud sem ještě někdo koukáte, koukejte dál, snad už bude od reality pokoj..

krátká o zvířátkách.

"uajíí," tygr řve až zalíhají uši.. skvělej překlad.. pak černý kotě, to spí na klíně. a to není všechno, včera jsem slyšel nejmíň stodvacet zvířat..

"makéééj!" naťukalo teď kotě, když mi přeběhlo po klávesnici. někdy mám pocit, že se mi snaží něco naznačit. ale co?

"je spousta otázek na jednu odpověď.."

o ženských/o chlapech

filip včera potkal svou osudovou někdy v 19.30 před vchodem na fakultu, byla nádherná, chytrá, vzdělaná a královsky bohatá. zmizela mu někde na čáře..

já mohl čekat dýl, až skoro k půlnoci. zrovna odcházela ze skleněnky, neznal jsem ji. už chvíli jsme po sobě koukali. "dobrý večer, zdá se mi to nebo po sobě koukáme?" byl jsem dost nalitej, takže to zapůsobilo obvyklou silou. "já jsem petra", usmála se a šla.

---

píšu jenom o ženských. "a o čem jiným bys chtěl psát?" ajo.

---

v rozjezdu jsem potkal sympatickýho kluka, nabízel mi chlast z plácačky a měl ovázanou dlaň. trochu jednodušší, usměvavej.

"co to je?"
"vodka," řekl.
"vodku nepiju."
přičichl si. "ale voní jako slivovice," usmál se.
napil jsem se.
"je to vodka."

"a co ta ruka," zkoumám. zas se usmál. sundal obvaz, stehy přes celou dlaň.
"to mi udělal tata od mladé, zeptal sem se ho co by udělal, kdyžby byla těhotná. tak vzal kudlu a skočil po mně," úsměv. "dal sem na něho trestní oznámení.. no ale stáhl sem ho."
nechápu.
"no ono se nakonec ukázalo, že je těhotná," širokej vítěznej úsměv.

chvilka ticha a pak pointa.
"on její tata seděl. patnáct let."
"za co?"
"za vraždu," a omluvnej úsměv.

---

tak vidíte, píšu i o chlapech.

kroupa.

dneska jen ve zkratce, nemůžu totiž moc psát, sedí mi na rameni kočka a nechci ju probudit: máme teď doma kočku, je černá a říkáme jí kroupa. pustil sem jí na dobrou noc miou miou, album 6 chants pour les chats, myslím že to znamená 6 písniček pro kočky, a hnedka usla.

no a všem ostatním doporučuju na dobrou noc french café.

hezký spaní..

taťka chleba.

ps. když sme u těch koťat, koukněte na firefox logo















takhle svítí očima když čaruje